Pod pojmem "Anglická zahrada "si lidé nejčastěji představí tzv. "cottage garden ", která má své kořeny hluboko v historii.

Její současná podoba se utvářela od roku 1890, kdy zesílila kritika přeplácaných viktoriánských zahrad a se svou vizí domácí zahrady vystoupil W. Robinson. Ten kladl důraz na decentní úpravu, často laděnou do jedné barvy.

Gertruda Jekyll, 1920

Stoupenkyní Robinsnova přístupu byla, dnes již světoznámá, paní Gertruda Jekyll (1834-1932). Byla původně malířkou, ale s narůstajícím zájmem o zahrady a jejich kompozici se stala uznávanou zahradní designerkou. Uspořádání jejích zahrad mělo určující vliv po celý počátek 20. století .

Z jejích zahrad také vzešly impulsy pro tvorbu geometrických zahrad, klasické moderny a školy Bauhausu.

Zahrady Gertrudy Jekyll (a jejích následovníků) mají tyto základní charakteristiky:

• přísné geometrické rozvržení plochy na jednotlivé "pokoje" (outdoor rooms ) s odlišným programem, ale vždy v podstatě monotematické (Bílá zahrada, Zahrada růží, Kosatcová zahrada apod.)
• jednotlivé "pokoje" jsou odděleny zdmi, nebo stříhanými stěnami ze stálezelených dřevin
• dlouhé pohledové osy do okolní krajiny, nebo na výtvarné prvky uvnitř zahrad
• květinové záhony jsou často laděny do jedné barvy, nebo jsou tvořeny jen malým počtem druhů různých barev
• čistě trávníkové plochy doplněné o dominantní strom
• kombinace různých druhů zelenin na jednom záhoně v kuchyňských zahrádkách (kitchen garden), které také plní okrasnou funkci

Na fotografie se můžete podívat v ukázkách - inspirace .

Zdroje a související literatura:

• The National Trust průvodci zahradami: Sissinghurst Castle Garden, Barrington Court, Hidcote Manor Garden
• Hobhous, Penelope : The story of gardening, Dorling Kindersley Limited, London 2004, vydání 1.
• Kalusok, Michaela: Zahradní architektura, Computer Press, Brno 2004, vydání 1.