Mrkev vyžaduje lehčí až střední, dostatečně hlubokou, dobře zpracovanou půdu. Na mělké nebo na podzim nedostatečně prokypřené půdy reaguje mrkev nevzhlednými, krátkými, často rozvětvenými kořeny. Velmi kvalitní kořeny získáme pěstováním na hrůbcích nebo v hluboce prokypřených půdách. Nesnáší čerstvé organické hnojení, pěstuje se převážně v druhé trati. Podle použití mrkve a požadované doby sklizně volíme odrůdy i termíny setí. Pozdní odrůdy Určeny pro setí z raných výsevů co nejdříve na jaře a sklizeň v podzimních měsících. Mají využití zejména pro uskladnění a pro průmyslové zpracování. TÁBORSKÁ ŽLUTÁ (kód 2282) – má kořen středně dlouhý (12 – 26 cm), válcovitě kuželovitý, žlutý, zakončení pološpičaté. Dužnina je převážně intenzivně žlutá, někdy až oranžově žlutá. Tato odrůda má vysoké výnosy kořenů (70 – 100 t/ha) se středním obsahem sušiny a cukru a s nižším obsahem karotenu (1 – 3 mg/100 g sušiny). Je odolná proti chorobám, krátkodobému zamokření nebo suchu. Pěstitelsky nenáročná, odolná proti vybíhání. Vhodná pro konzumaci u lidí, kteří z dietologického hlediska nemohou konzumovat beta-karoten.